V devadesátých letech se po otevření hranic západní Evropě začalo houfně cestovat tímto směrem a tuzemská rekreační zařízení se musela smířit s odlivem turistů. To se však naštěstí netýkalo nadšenců, kteří svůj život zasvětili vodáctví. Česká republika má v tomto směru co nabídnout každému, kdo zatouží vyměnit pohodlí hotelového pokoje, a kdo se raději probouzí ve spacáku, prochází bosky ranní rosou a snídá za svítání na břehu mezi říčními oblázky.
Vodácké trasy na českých řekách jsou vyhledávané i zahraničními zájemci, můžete se o tom přesvědčit sami např. na Vltavě, kde prosperující půjčovny nabízí lodě lidem z Německa, Rakouska, Polska a Slovenska. Ovšem nejvýhodnější je mít lodě vlastní, stejně tak své vlastní vodácké výstroje. Nejste pak na nikom závislí a samozřejmě vás to vyjde levněji, pokud plánujete plavbu po řekách absolvovat každý rok alespoň jednou.
Za socialismu se lodě přepravovaly např. vlaky, ale většinou je lidé převáželi svými vozidly, na upravených přívěsech. Je k tomu zapotřebí homologované tažné zařízení na auto Isuzu amsa.cz a dalších značek, vlastní či pronajatý přívěs, svařovaná nástavba na převážení lodí a v neposlední řadě i spolehlivá parta lidí, kteří táhnou symbolicky za jeden provaz.
Rádi bychom vám tímto naznačili, že i dnes, daleko od sametové revoluce, je v Česku stále silná komunita vodáckých nadšenců, a že se můžete zařadit mezi ně i vy. Máte-li zájem alespoň ochutnat, co naše říční toky nabízí, prostudujte si kilometráže, nahlédněte do map, vybírejte vhodné kempy a naplánujte trasu tak, abyste tábořili v místech, která jsou atraktivní nebo alespoň zajímavá. Nudit se určitě nebudete na Vltavě mezi Vyšším Brodem a Boršovem, na Lužnici mezi Suchdolem a Dobronicemi, na Ohři mezi Kynšperkem a Kláštercem a na Berounce mezi Chrástem u Plzně a Nižborem.