Slovo domov má spoustu podob.
Domov, je místo, kde jsme rádi a kde má místo láska. Domov je pocit bezpečí.
Domov jako nějaké obydlí, dům, stavba.
Dětský domov, místo, které dává pocit domova dětem bez rodičů, bez lásky jejich bližních.
ruce se sedmikráskou
Jako protiklad dětskému domovu možno přisoudit Domov pro seniory.
Pak máme i různé Charitní domovy.
Co všechny tyto domovy spojuje? Slovo „domov“ je jasné, ale pocitově lze říci, že jsou všechny domovy identické?
Většinou vyrůstáme v plnohodnotné rodině, jiný vyrůstá s otcem, další jen s maminkou, ale všichni to máme podobné. Vyrůstáme a vracíme se do svého domova. Ze školky, ze školy, ze studií, z dovolených, z cest po světě se vracíme do náruče svých rodičů, kteří nám dokázali vytvořit domov.
Místo, kde jsme jako malí byli rádi, kam se v pubertálním věku neradi z diskoték vraceli. I když s přibývajícími lety zjišťujeme, že je milé mít se kam vrátit.
Nu, a když nejsme ti mamánci a chceme se osamostatnit a vylétneme z rodného hnízda, jsme plni nadšení, elánu, radosti a s klidným srdcem necháváme staroušky svému osudu. Protože teď jsme na řadě my, náš život. My ho přece budeme žít úplně jinak! Rozletíme se do světa a zjišťujeme, že ti holubi opravdu do pusy nelétají, náhle nás nikdo neochraňuje, nikdo nám neřekne – to nedělej, nepřinese ti to štěstí, spálíš se. Najednou se musíme rozhodovat sami a tápeme. Začíná nám být teskno po domově. A v tom si uvědomíme sílu slova domov. Vzpomeneme na tátu za stolem s novinami a zjišťujeme, že ten pohled už nás tolik neprudí. Vzpomeneme na mámu, jak se točí kolem plotny a vždy s pravidelností servírované teplé večeře, které jsme jako teenageři nesnášeli. Chtěli jsme ven mezi kamarády a ne večeřet s rodiči.
šťastná holčička
Ti odvážnější z nás, kteří si to dovedou přiznat, s vděčností vzpomínají na báječná bezstarostná léta, kdy jsme neřešili nějaké oblečení – bylo vždy vzorně připraveno ve skříních, lednice byla stále plná, netušili jsme co je to inkaso.
A teď to tu máme s plnou parádou! A sami v cizině nad hamburgerem teskníme nejen po maminčině teplé večeři, ale i po pohlazení, kterému jsme se vyhýbali jako čert kříži.
Děkujeme vám, milí rodiče za lásku, kterou jste nám celý život dávali a kterou jsme si tehdy ještě neuvědomovali.
Kdybyste tak věděli, jak už se těšíme na návrat k vám, na návrat do našeho skutečného domova!

Vzpomínání dětí na domov
5 (100%)2
acai336x280.jpg