Jsme zvyklí na pohodlí a vše, co k tomu patří. Na to, že máme své vlastní bydlení. Elektřina, teplá voda, televize a veškeré vymoženosti dnešní doby, které nám ulehčují život a dělají ho pohodlnější, nám připadají samozřejmé. Možná, nám vše připadá tak samozřejmé, že si toho ani dostatečně nevážíme.
Jen těžko, si asi umíme představit, že by se z nás stali lidé bez domova. Ti, kteří se do této situace dostali vlastním přičiněním, k politování nejsou, ale určitě najdeme i několik lidí, kteří se do této situace dostali shodou více nešťastných událostí. Životní epizody těchto lidí, by nás nejspíš překvapily. Možná, jsme přesvědčeni o tom, že nám by se přeci něco takového, nemohlo v žádném případě stát. Do tíživé životní situace, se může dostat, ale opravdu každý člověk.
Je těžké najít pochopení pro lidi bez domova. Děláme, že je nevidíme a že do naší společnosti nepatří. Ti, co mají zájem se ze dna vyškrabat, navštěvují azylové domy. Azylové domy se snaží tyto lidi, opět začlenit do společností. Dostanou zde zdarma jídlo a ošacení. Tato centra pro lidi bez domova, mají stanovena svá neměnná pravidla. Jedním ze zásadních pravidel, je zákaz požívání alkoholu. Ti, co se nechtějí alkoholu vzdát, zůstanou raději na ulici. Je to už jejich životní styl, na kterém nechtějí nic měnit i za cenu toho, že je takový způsob života, dříve nebo později, nejspíš bude stát život.
My všichni, bychom se, ale měli zamyslet nad tím, zda se v budoucnosti nemohou stát bezdomovci i z nás? Mohou. Až si zničíme svou krásnou zemi. Vyhubíme zvířata a veškerou přírodu, která nám bezelstně nabízí své bohatství. Vykácíme lesy, změní toky řek a budeme chtít poručit počasí. Možná by stálo za zamyšlení, vážně neděláme něco špatně? Nebylo by zapotřebí něco změnit? Je tohle opravdu ten správný životní styl? Podruhé, už totiž žádnou šanci nedostaneme.